Pomník padlých u Melegnana a Solferina
V sadech za kostelem uvidíme historicky první pomník v Písku. Byl odhalen na počest rakouských vojáků, kteří hrdinně padli v krvavých bitvách u severoitalských měst Melegnano a Solferino v roce 1859.
Celkem 872 vojáků, kteří v těchto bitvách našli smrt, bylo příslušníky 11. pěšího pluku doplňovaného v jižních Čechách. Kamenný lev, dílo česko-německého sochaře Emanuela Maxe (1810–1901), je na pomníku ztvárněn, jak drtí tlapami dva hady, symbolizující nepřátelskou Francii a Sardinii.
S bitvou u Solferina (24.
V sadech za kostelem uvidíme historicky první pomník v Písku. Byl odhalen na počest rakouských vojáků, kteří hrdinně padli v krvavých bitvách u severoitalských měst Melegnano a Solferino v roce 1859.
Celkem 872 vojáků, kteří v těchto bitvách našli smrt, bylo příslušníky 11. pěšího pluku doplňovaného v jižních Čechách. Kamenný lev, dílo česko-německého sochaře Emanuela Maxe (1810–1901), je na pomníku ztvárněn, jak drtí tlapami dva hady, symbolizující nepřátelskou Francii a Sardinii.
S bitvou u Solferina (24. června 1859) úzce souvisí vznik Mezinárodního červeného kříže: bitva byla rozhodujícím střetnutím druhé italské války za nezávislost (1859–1860). Spojená vojska Francie a Sardinie v ní porazila Rakousko, čímž se Itálii otevřela cesta ke sjednocení. Krvavý střet inspiroval Švýcara Jeana Henriho Dunanta k založení organizace na pomoc raněným vojákům a na jejich ochranu. Již o čtyři roky později, v roce 1863, byl v Ženevě skutečně založen Mezinárodní výbor Červeného kříže.
Bitva vstoupila do dějin ještě z jednoho důvodu: osobně se jí zúčastnil císař František Josef I. (a byla to po tomto otřesném zážitku zároveň jeho poslední účast na bitevním poli v životě).
